Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak nám sice zrušili koncert, ale domácí poslechy jsou stále ještě povoleny. A tak si dnes poslouchám stále ještě aktuální desku CAR BOMB a raduji se z ní. Je to jedna z mála kapel, která přežila trend mathcore tsunami a stále si drží vysokou jakost. Po čtyřech letech se čtyřka z Long Islandu, která od svého počátku přes skoro dvaceti lety drží stejnou sestavu, přihlásila s novou řadovou deskou.
„Mordial“ vlastně v ničem nepřekvapí a přirozeně navazuje na svého předchůdce. Obecně lze říci, že je přístupnějších, melodických zpívánek je opět o něco více než na minulé desce „Meta“. V pasážích, které jsou klidnější a neřve se v nich, jsem měl velmi často pocit, jako bych se díval na DEFTONES přes rozbité sklo, které váš svět rozseká na menší, nenavazující fragmenty. CAR BOMB ale dokáží i kousnout. Nálady a přístupy k tvorbě se rychle střídají, skladby se náhle lámou od klidů ke špinavým výplachům, matematickému „džentování“ i disharmonickým skřípanicím.
Zvukově jde opět o skvost. Pod nahrávkou je stejně jako na minulé desce podepsán Joseph Duplantier z rytmické mašiny GOJIRA jako creativní konzultant. Dvorní zvukový inženýr GOJIRY Johann Meyer pak dohlížel na nahrávání samotné. I přesto se mi zdá, že ten pochoďácký groove na minulé desce, jež vznikala pod podobným dozorem, byl mnohem citelnější a CAR BOMB se od něho trochu odchýlili. Deska je také o něco roztříštěnější. Jakoby si kapela před skládáním řekla, že za každou dlouhodobou rovnost v rytmu se bude popravovat. To samé lze velmi často říci o hamornických postupech, které působí tak, že na každý riff někdo aplikoval melodický deformátor.
Jestliže předchůdce působil hodně mechanicky, aktuální deska je v mnoha ohledech pokřivená. Její obal vlastně skvěle prezentuje, co najdete uvnitř. V dnešní době generických nahrávek umírajícího djentu je parádní slyšet nahrávku, která má kořeny hluboko ve „staroškolské“ metalové matematice, ale nerezignuje na neustálé objevování nových tvarů. CAR BOMB to opět dokázali. Z mého prvního živého setkání na letošním Brutal Assaultu jsem sice s hubou dokořán neodcházel, ale studiový materiál, který předložili na své poslední desce, je opět zcela přesvědčivý.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!